Historie buddhismu v Indii sahá až do 6.-5. století př. n. l., kdy celá Indie procházela obrovskou náboženskou proměnou, která souvisela s bohatnutím měst z obchodu. Dřívější náboženské představy přestávaly potřebám lidí vyhovovat a mnoho lidí začalo hledat alternativu. Buddha byl pouze jedním z duchovních reformátorů té doby a jen shodou okolností se jeho učení prosadilo a udrželo. Zásadní pro rozšíření buddhismu byla podpora, kterou Buddhovi učedníci obdrželi od vládců severoindických království té doby. Ačkoli hlásali podporu všem náboženským směrům bez rozdílu, zdá se, že buddhismu stranili a učinili ho téměř státním náboženstvím. Největší rozkvět buddhismu byl kolem 3. století př. n. l., kdy se začal šířit spolu s obchodními karavanami do všech směrů a dostal se tak mj. do Číny a dalších asijských států.

Úpadek buddhismu v Indii spadá do 5. století n. l., v 10. století byl ještě posílen příchodem islámu a do 12. století z Indie téměř vymizel a byl nahrazen hinduismem. Nikdo dnes přesně neví proč. Odborníci však uvažují, že jeho úpadek může souviset se změnami ve společnosti a že buddhismus přestal jednoduše vyhovovat dobovým náboženským potřebám. Další příčinou jeho úpadku může být bohatství, které se nahromadilo v rukou buddhistické církve či ztráta podpory královských rodů, které svou podporu začaly směřovat k hinduismu.